Moderní vlaky severních Čech

Je práce ve vlaku efektivnější? Hodí se na každý styl práce? Vlastní nadšení z práce ve vlaku mě přivedlo k malému průzkumu, jak to mají jiní čeští freelanceři. V čem se jejich přístupy shodují a v čem liší? Jak by přesvědčili ty, kteří stále jezdí na železnicí dobře pokrytých trasách auty? Mají nějaké fígly a osvědčené postupy? Nechejte se inspirovat následujícími řádky.

1) Spousta freelancerů, pracujících ve vlacích, tvrdí, že jsou tam produktivnější než doma nebo v kanceláři. Je-li to i tvůj případ? Máš pro to nějaké vysvětlení?

M. Vinš: Ano, u některých typů práce jsem ve vlaku zdaleka nejproduktivnější. V první řadě je to všemožná administrativa, tam si to vysvětluju jednoduše tím, že nemám kam utéct. V druhé pak na delší cesty (hodina je naprosté minimum) hodně kreativní věci, kde nepotřebuju internet. Nejčastěji konkrétně psaní a příprava přednášek/kurzů. Opět je to trochu tím, že není kam utéct, navíc si u toho často úplně vypínám internet. Obecně se ale ve vlaku skvěle přemýšlí 🙂

L. Pleva: Neřekl bych produktivnější, ale jsem často efektivní. Většinou je ve vlacích omezený internet, tak si dopředu naplánuji práci, kterou tam dělám, tak je to efektivní. Ale pokud si v kanceláři nastavím stejné podmínky – určitá práce ve stanovený čas, tak je produktivita podobná…

P. Dvořák: Tohle je a není pravda. Ve vlaku pracuji jinak a na jiných úkolech, než doma. Doma mám laboratoř, kterou ve vlaku samozřejmě nemám. Takže ve vlaku pracuji na sebeprezentaci (blog, linkedin) a administrativě (fakturace, emaily) a nebo programuji, případně si tvořím kostry programů, které pak odladím doma a nebo se učím, studuji nové věci, dokumentaci. Doma zase pracuji s hardwarem a nezdržuji se věcmi, které můžu udělat na cestách.

E. Kneblová: Změna prostředí, vědomí omezeného času po dobu jízdy, po které mohu provést „zúčtování“, co jsem stihla. Čas doma nebo v kanceláři je pro mě takový rozplizlý, vede mě k větší prokrastinaci… Spousta lidí navíc říká, že neumí pracovat doma, musí mít kancelář, místo v coworkingu (tedy rozlišují i mezi těmito dvěma místy). Pro mě by ale denní docházení mělo zcela stejný efekt jako práce z domu, potřebuji to místo a kulisy měnit. Faktem ale také je, že v jiném prostředí (kromě vlaku kavárna, ale třeba i park) dělám zejména některé z činností, jsem tam kreativnější. U jiných, rutinnějších, činností je to relativně jedno.

R. Hasalík: Záleží na situaci. Vzpomínám si, že jsem ve vlaku úspěšně dokončil návrh webového rozhraní nebo si dotvořil vlastní strategii. Bylo to kvůli tomu, že je internet po celé trase většinou velmi nespolehlivý, trpí výpadky a člověk má skutečně několik hodin na nerušenou „offline“ práci. Naopak se práce ve vlaku vůbec neosvědčuje například na audity webů, rešerši ohledně konkurence a obecně jakoukoliv činnost, která vyžaduje vysokou a ničím nerušenou kvalitu internetového připojení.

A. Březinová: Jednoduše proto, že mě nikdo neruší. Nemůžou za mnou chodit kolegové nebo klienti. Ve vlaku to není jako na home officu, kde mě rozptyluje všechno a pořád je doma co dělat.

O. Ryparová: Dokážu být ve vlaku produktivnější. Sednu, nasadím sluchátka pro odhlušení okolí a pracuju. Ale letos jsem si stanovila především to, že budu ve vlaku číst knihy, pokud nebude třeba pracovat a to mi funguje perfektně.

M. Humpolec: Není tam totiž nikdo, s kým bych musel mluvit, telefon typicky nefunguje a tak mohu buď koukat z okna nebo pracovat.

2) Vyhledáváš vlaky z důvodů pracovat bez internetu, nebo naopak hledáš tratě a vlaky, které mají internet? Co když byla wifi slíbená, ale nefunguje?

M. Vinš: To závisí, co chci dělat. Nejraději ale jezdím Pendolinem nebo Railjetem, kde internet funguje až na pár údolí (Moravský kras) velmi dobře a když ho potřebuji, dá se použít. Pomalý internet je pro mě zdrojem dost velkého stresu, takže ho pak raději vůbec nepoužívám a jen koukám z okna.

L. Pleva: Neřeším a mám připravenu vždy práci i v offline… Internet je pak jen bonus navíc.

P. Dvořák: Jezdím témě výhradně jen RegioJetem ve třídě Relax, internet potřebuji nutně. Když není, zapnu telefon s daty, kterých mám hodně. Nejsem závislý na wifi, dokonce citlivé věci na wifi nedělám a zapnu mobilní data.

E. Kneblová: Raději počítám s tím, že internet nebude, protože by to nebylo výjimkou. V případně nutnosti něco odeslat, zkontrolovat… to holt kdyžtak vyřeším jinak, ale snažím se do té situace nedostávat. Naopak i vzhledem k té zmiňované prokrastinaci si užívám toho, když třeba vím, že budu dvě hodiny intenzivně pracovat bez rozptylování.

R. Hasalík: Přednostně vyhledávám vlaky s internetem. Nespoléhám se na připojení ve vlaku, snažím se využívat datový tarif. Nedávno jsem při cestě z Německa využil jednorázový dokup nejvyššího balíčku. Myslím si, že by české ekonomice prospělo, kdyby byly hlavní vlakové tratě pokryty lepším připojením. Operátoři to však zdůvodňují problematickou konstrukcí vozů. Jejich postoj je však vidět například tím, že Českým drahám začali nedávno účtovat data.

A. Březinová: Jezdím téměř výlučně trasu Tábor (domov) – Praha (práce/klienti), kde vlaky s internetem zatím nejsou. A nechybí mi to. Naopak se víc soustředím na hlubší práci, analýzy, reporty, strategie, a ne na roztříštěné odpovídání na tisíc emailů. Pokud potřebuju internet, volím hotspot.

O. Ryparová: Najezdím i víc jak 1000 km týdně na trase Brno-Praha. Zde jsem měla pokrytí internetem na více než 90 % spojích. Pokud jezdím jinam, je to většinou kvůli cestování a v takových případech nepracuji tak často.

M. Humpolec: Na cestu se snažím vždy připravit, abych mohl pracovat off-line. Pokud on-line funguje je to bonus, u kterého je vždy otázka, zda příjemný. Naštěstí odpojit se mohu vždy.

3) Využíváš ve vlaku i na jiný styl práce, než je práce na elektronických zařízeních (laptop, tablet, mobil)?

M. Vinš: Ano, rád ve vlaku vymýšlím strukturu přednášek, případně dělám dlouhodobější plány pro sebe i jednotlivé projekty (na papír).

P. Dvořák: Někdy s sebou vozím iPad, to tehdy, když potřebuji něco studovat. iPad je taky vhodný na cestování po oranici (rozuměj D1), protože MacBook se vyvrací a bojím se, že v těch výmolech mi upadne displej. iPad je v tomto smyslu rock solid.

L. Pleva: Pracuji výhradně na laptopu.

E. Kneblová: Obecně jakékoliv cestování využívám také k tomu, abych četla. Doma se, i kvůli tomu, že ráda pracuji večer, a pak už se mi číst před spaním moc nechce, natož něco odborného, ke čtení dokopu málokdy. Jsem schopná zvládnout klidně knížku za den. A každé čtení podle mě vede k vyšší kreativitě, změnám myšlení, aniž by to musela nutně být odborná četba. Takže proto píši o knížkách, i když se ptáš na styl práce.

R. Hasalík: Nevyužívám. Maximálně si čtu odborné eKnihy.

A. Březinová: Ano, papírový diář a tužka.

O. Ryparová: Jasně, jako lektorka opravuji testy svých studentů. Nejčastěji ale pracuji na počítači.

M. Humpolec: Jasně, papír, psaní poznámek, rozmýšlení nad plány nebo rozpracovávání stávajících.

4) Posloucháš při práci ve vlaku z důvodu hluku nějaké audio (hudba, podcasty, audioknihy)?

M. Vinš: Při práci vždy poslouchám hudbu, není to ale z důvodu hluku. Ten řeší první třída (hokejoví fanoušci s ní nepojedou) a noise cancellation sluchátka 🙂

L. Pleva: Hudbu. U podcastu a audioknih se pak soustředím na obsah né na práci, takže spíš hudbu bez zpěvu, bez vokálů…

P. Dvořák: Ano. Poslouchám hudbu. Ráno pomalejší, klidnější, protože mám mozek nachystaný na práci (ranní ptáče). Odpoledne rychlejší, více elektronickou, aby mě trochu popohnala.

E. Kneblová: Hudbu, když potřebuji přehlušit spolucestující (bohužel tichý oddíl nebývá zárukou klidu), jinak preferuji pro práci spíše ticho, respektive takový ten přirozený šum / hluk okolí. Podcasty hlavně při nočních návratech, protože to už se mi mnohdy pracovat nechce. A také se často vracím v noci ze vzdělávacích akcí Asociace sommeliérů, tak by bylo pracovat nezodpovědné :-). Audioknih pár mám, ale nějak jsem si na ně nezvykla. Zjišťuji, že brzy ztrácím pozornost, vždy jsem lépe vnímala informace očima než při poslechu. Takže i delší podcasty často pouštím na dvě části.

R. Hasalík: Nikdy jsem neposlouchal.

A. Březinová: Ne, ale nedělám to nikdy. Je mi příjemnější ten anonymní šum lidí.

O. Ryparová: Nikdy. Potřebuji na práci ticho.

M. Humpolec: Většinou ne. S podcasty a audioknihami mám stejně problém, že se na ně nedokážu soustředit, pokud současně dělá něco jiného.

5) Je pro tebe vlak jen způsob, jak využít čas cestování užitečně. Nebo i cíleně tuto možnost vyhledáváš?

M. Vinš: Dřív jsem se často šel jen tak projet například z Brna do Pardubic a zpět jen proto, abych napsal článek. Dnes to dělám jen výjimečně, i tak jezdím celkem dost a hodně se mi změnil typ a styl práce, takže stačí cesty, které bych absolvoval tak jako tak.

L. Pleva: Vlak je pro mě způsob, jak se někam dostat.

P. Dvořák: Ano, vyhledávám ho cíleně, je pohodlný. Ovšem necestuji, když nemusím. Ale když už cestuju, tak se snažím tento čas využít na 100%. Je to tedy cíleně vybraný způsob cestování za prací.

E. Kneblová: Momentálně se přeměňuji v ten druhý typ, i proto se zajímám o roční jízdenku, ale nevím, zda by se mi vyplatila. Možná zkusím měsíc dle nálady jezdit a uvidím, jak mi to vyjde finančně… (Jízdenka na léto pro mě v tomto zkušební není, protože to je léto: méně se ozývají klienti, více zvolňuji a naopak se snažím z těch cest dostat turisticky co nejvíce). Dříve to bylo opravdu vyplnění času, ale pak jsem si všimla, že toho ve vlaku mnohdy udělám více… Na druhou stranu bych nevyhledávala vlaky v den termínu uzávěrek. To už mohu být i citlivější na příliš rušivých elementů. Finální části projektů dělám v klidu doma.

R. Hasalík: Nemám řidičský průkaz, proto je vlak a obecně veřejná doprava jedinou možností přesunu k zákazníkům. Za jedním klientem jsem například pravidelně cestoval z Prahy do Ostravy. Jste tam během tří hodin, a to je dost slušný čas.

A. Březinová: Určitě jezdím raději vlakem než autem, protože to není “zabitý” čas. Ne vždycky to ale jde.

O. Ryparová: Miluju vlaky. Autobus ani spolujizdu nevyhledávám, pokud je rozumné spojení vlakem. Teď jsem třeba na Sicilii a fakt si užívám to cestovaní každý den kolem čmoudící Etny.

6) Máš argument, proč si vybrat vlak pro ty, kteří zatím využívají auto na trasách dobře pokrytých železnicí?

M. Vinš: Česká železnice se za poslední roky neuvěřitelně zlepšila. Mám něco naježděno i v hodně jiných zemích a momentálně se hlavně na expresních trasách řadíme k naprosté špičce. Jídelní vozy máme úplně nejlepší! Za 140 až 180 korun se v nich skvěle najíte, využívám je v podstatě pořád. Už jen ta vysokorychlostní trať nám chybí.

L. Pleva: Argument času, odpočinku, mohu pracovat né řídit, ekologie..

P. Dvořák: Jsem méně unavený, než při řízení. V autě musím mít oči na stopkách a ve vlaku si můžu dát dobrou kávu a pracovat. Jako freelancer se musím i prezentovat a na to je čas strávený ve vlaku ideální.

E. Kneblová: Já jezdím vlakem nejčastěji tam, kde je alternativou D1. Mám něco dodávat? 🙂 Hrozně to záleží na tom, co člověk dělá, čím se živí. Spoustě lidí nevadí strávit čas za volantem, pro mě je to ztráta času právě proto, že ve vlaku něco udělám. I když je to jen přečtení si článku… A samozřejmě obecně ekologické principy a ta naťuknutá délka cesty u D1. Upřímně kolem sebe ale moc lidí jezdících vlakem nemám :-(.

R. Hasalík: Vlak beru jako ekologickou alternativu. Navíc je rychlejší než někdy ucpané dálnice a mnohem bezpečnější než auto.

A. Březinová: Nestojí v zácpě, není to zabitý čas – mohou něco produktivně udělat, projít se. Je to prostě daleko aktivněji strávený čas.

O. Ryparová: Cena, pohodlí a ekologie. Na „mé“ trase Brno-Praha to skutečně smysl dává.

M. Humpolec: Vždycky jsem jezdil autem, nechtěl jsem být vázaný na konkrétní čas odjezdu/příjezdu. Až jsem to jednou zkusil, zjistil, kolik toho jsem schopen cestou udělat nebo jak skvělé je jenom si číst knihu a od té doby se na ty delší a přímé cesty snažím využívat primárně vlak.

7) Podělíš se s ostatními o nějaký vlastní tip/trik z vlaku (výběr místa, typ vagónu, nějaká vychytávky…prostě cokoliv užitečného). Nebo alespoň nějakou veselou či poučnou historku?

M. Vinš: Až na pár výjimek typu Plzeň-Budějovice-Brno rozhodně doporučuji si trochu připlatit a jezdit první třídou. Jízdenky sice můžou vypadat výrazně dražší, třeba na Praha-Brno několikanásobně. Jenže stačí začít používat časové doplatky (pozn. editora: dají se koupit např. na týden, ale i na rok), pak už to vychází velmi příznivě. Klid, lepší stolky, více pohodlí a v expresních vlacích obsluha z jídelního vozu na místo jsou k nezaplacení. Navíc v jedničce potkávám hodně zajímavé lidi, úplně poprvé jsem jel třeba v kupé s Danem Bártou.

P. Dvořák: RegioJet a připlatit si za lepší třídu. Peníze jsou silný filtr. Začal jsem jezdit ráno za 150Kč ale jezdili “divný” lidi. Připlatit jsem na 350Kč a jsem spokojený. A jezdím s RegioJetem, protože po mě nic nechtějí. Sednu a jedu. Jen se zeptají, zda chci noviny nebo kávu. V ČD po mě pořád chtějí občanku, jestli jsem tu elektronickou jízdenku neukradl. RegioJet mi umožní jízdenku zrušit až do času těsně před odjezdem a když se mi nehodí vlak, stornuji a zabookuji bus.

E. Kneblová: Snažím se chodit do tichých oddílů (takže včasné rezervace, hned když o cestě vím, protože tam bývá nejdříve plno), ale většinou nejsou garancí klidu. Nasyslila jsem si teď nezamýšleně body (prostě jsem jezdila a ony se mi připisovaly, až jich mám hodně), takže chci letošní Jízdenku na léto pořídit s doplatkem do první třídy a uvidím. Obecně nemám ráda kupé: když je plné, přijde mi to z hlediska klidu na práci horší než dvousedačka ve vlaku.

R. Hasalík: Nespoléhejte se příliš na České dráhy. Jednou jsem měl cestovat Pendolinem. Místo něho přistavili z důvodu poruchy vlak mnohem horší kvality. Sleva byla jen 30 Kč. V tomto případě je větší spolehnutí na RegioJet nebo Leo Express. V RegioJetu nedoporučuji volit nejnižší třídu. Není skoro vůbec pohodlná a přetrpíte tam maximálně do Brna. A historka? Během jedné z cest Leo Expressem jsem byl oslovený štábem a zúčastnil jsem se vědomostní soutěže Ostře sledovaný vlak. Byla to moje první a poslední zkušenost s vědomostní soutěží. Není to úplně můj šálek kávy.

A. Březinová: Za mě vždycky velkoprostorový vagon, s místy u stolečku. Přes aplikaci Můj vlak je rezervace místa zdarma, takže často využívám expresní rezervace (pokud cestujete s dítětem do 5 let a kupujete mu nulovou jízdenku přes appku, má nárok na rezervaci zdarma taky, takže dvě místa).

O. Ryparová: 1) Pokud máte velký notebook, vyplatí se vám jezdit první třídou (mají velké sklápěcí stoly) – platí pro open space vagóny a ne kupé. 2) Vybírejte si na delší cesty vlaky s jídelním vozem JLV. Pokud je v ČD řazen vůz JLV, dojdete si opravdu pro občerstvení do něj. Z vozíku to je to totiž dražší. 3) Pro práci v Regiojetu zvolte Astra vozy – letadlového typu. 4. Se svým blogem Potkáme se ve vlaku jsem skutečně potkala několik mých čtenářů. Pavle, potkáme se někdy ve vlaku i my dva? 🙂

M. Humpolec: Jídelní vůz – místenky nepořizuji a mířím přímo do jídelního vozu, kde – pro mě poprvé naprosto překvapivě – servírují chutná a rozumně naceněná jídla. Většinou je tam klid a prázdno, jenom upíjet musí člověk tak nějak s citem, protože i když je prázdný, tak tam nechtějí člověk nechat jen tak.

8) Pokud jezdíš vlakem často po různých tratích, které tři tratě (CZ nebo SK) máš nejraději a proč?

M. Vinš: Úplně nejraději mám úsek mezi Českou Třebovou a Brnem, vždy je na co se koukat. Ideálně se sklenkou vína (z jídeláku JLV doporučuji ryzlink), případně využít čas bez signálu k obědu, večeri či seznámení se spolucestujícími. Romantických lokálek máme nespočet, vždycky mě hodně bavila třeba ta mezi Mariánskými Lázněmi a Karlovými Vary. Nebo všechny na Šumavě.

E. Kneblová: V tomhle jsem zatím dost zelenáč, z tratí, kde jezdím častěji, je to ale možná paradoxně právě trasa Brno / Praha přes Českou Třebovou a Kolín. Mám ráda ten výjezd z Brna směr Bílovice nad Svitavou, krásná příroda. I když vypadává wifi i signál na mobil :-). A pak následuje dlouhý úsek na práci. Jiné malebné mi přijdou tak kouzelné, že naopak neudělám nic :-).

R. Hasalík: Nejčastěji jezdím směrem na Ostravu nebo do Brna, ale poměrně často trávím ve vlacích polských PKP (Polskie Koleje Państwowe). Vlakem cestuji mnohem raději než autobusem, protože při své výšce 190 cm tam mám mnohem více místa na nohy.

O. Ryparová: Nejoblíbenější je cesta domů. Po nejdelších viaduktech u Hranic na Moravě. Poté je to cesta z Olomouce do Bruntálu (ne přes Ostravu). Je naprosto dechberoucí. Pro třetí místo teď zvolím cestu z Berouna na Křivoklát, obzvláště boží to bylo parním vlakem.

9) Máš nějaký postřeh o vlacích, na který jsem se nezeptal, případně chybí i v mém článku Rok na kolejích: jak jsem se stal vlakovým nomádem?

M. Vinš: Přidal bych info o aplikaci Můj vlak. Mám v ní InKartu + nabitý kredit, jízdenku tak koupím doslova během pár vteřin. Průvodčímu ukážu jediný QR kód, načte se mu vše potřebné.

L. Pleva: Vadí mi plýtvání jednorázovým plastem a celkově, káva zdarma, voda zdarma.. Nic takového nechci, ani si neberu, ale často ikdyž lidé mají vodu, vidím, že si tu zdarma vezmou jen protože je zadarmo, děje se to ve Žlutých vlacích, nebo i Pendolino… Nemyslím si, že to je nutné a myslím, že celkově to prostě není potřeba, ať si každý nese svou vodu..

Děkuju za váš čas a odpovědi.

Ankety se zúčastnili:

Lukáš Pleva se věnuje eshopu, marketingu, obchodu a rozvoji firmy v rodinné firmě Pleva,

Petr Dvořák vyvíjí elektroniku, hlavně napájecí zdroje a programuje mikrokontroléry. Snaží se vždy najít minimální řešení, jednoduché a funkční.

Radim Hasalík pracuje jako specialista online marketingu. Je pravou rukou majitele firmy nebo jeho marketingového manažera.

Anna Březinová je konzultatka digitalního marketingu a zakladatelka eshopu Zesto.cz

Matouš Vinš je cestovatel, kreativec, publicista a autor Travel Bible. Rád tvoří nové věci, aktuálně třeba appku a akci X-Challenge.

Eva Kneblová je markeťačka a průzkumnice na volné noze

Olga Ryparová je lektorka a autorka blogu Potkáme se ve vlaku.

Martin Humpolec se posledních 7 let pohybuje okolo systému Salesforce. Kromě implementace také školí a organizuji user group i konferenci CzechDreamin.

Další mé vlakové články:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *