Oblast Solné komory, ležící jižně zhruba v polovině cesty pod dálnicí A1 z Linze do Salzburgu, patří mezi Čechům nejrychleji dosažitelný kouty Alp – z Českých Budějovic zabere cesta při běžném provozu okolo dvou hodin. Nejbližší a nejvýchodnější z jezer, Traunsee, nabízí krásnou zajištěnou cestou Naturfreundesteig. Stezka vinoucí se přímo nad hladinou jezera až na vrchol Traunstein, se těší pověsti jedné z nejkrásnějších ferat v Rakousku.
Tedy ferat – jde spíš o náročnější chodecký terén s pár úseky jištěnými lanem, umělými vstupy a kramlemi, podle klasifikace obtížnosti A/B. Drtivá většina turistů ji chodí bez feratového úvazku, za sucha se dá bez něj s trochou opatrnosti určitě obejít, jen v některých místech ochozená skála krapet klouže.
Za hezkého počasí je Traunstein v obležení, vyplatí se přijet opravdu brzy (asfaltka vede pouze ze severu po východním břehu jezera z města Gmunden), bezplatné parkoviště bylo okolo deváté (v neděli na konci září) beznadějně plné a auta lemovala stovky metrů úzké přístupové cesty. Z ní odbočuje na Traunstein ještě další zajištěná cesta Hans Hernler Steig, také obtížnosti A/B, ale přece jen příkřejší a o něco komplikovanější. K nástupu na Naturfreundesteig je třeba popojít ještě 20-30 minut po silnici skrz dva sekané tunely.
Hned její první metry patří k nejkolmějším úsekům, díky kramlím ovšem snadno zdolatelným, další stovky výškových metrů jde už spíše o příkřejší chodecký terén, kdy je občas dobré zapojit i ruce. Tu a tam se vyskytuje i ocelové lano, spíše ale jako pojistné zábradlí. Obtížnější místo je zhruba před polovinou kopce, které začíná nejprve 10 metrů vysokým žebříkem a později krátkým traverzem po skále ve výšce několika metrů. Stačí se však pečlivěji držet lana a opatrně přešlapovat po několika umělých vstupech.
Pokud není mlha, s každým dalším nastoupaným metrem se otevírají stále úchvatnější pohledy, nejprve na lesknoucí se hladinu Traunsee a protější masiv s populárním Feurekogelem, později i na blízké pohoří Totes Gebirge, zasněžený ledovcový vrchol Dachsteinu a severně je za hezkého počasí vidět i pásmo Šumavy. I díky několika výhledovým skalním ostrohům, tyčím se téměř kolmo nad jezerem, foťák nejspíš nedáte z ruky. Z jednoho z nich, zhruba ve výšce 1000m, se poprvé ukáže chata Traunsteinhaus, zdánlivě blízko, ale pořád ještě o dobrého výškového půlkilometru výše.
Za slunečna to v horní části na skalnatém podloží pěkně peče, takže sebou určitě přibalte dostatek vody. Společně se docela velkým převýšením (k první chatě přes 1100m, na samotný vrchol 1250m) je ke konci už cesta trochu umorná. Poslední úsek je opět trochu prudší, zajišťující lano vede uzším komínem a je opět třeba více zapojit ruce, díky čemuž ale výškové metry rychle ubudou a najednou terasa Traunsteinhaus objeví už docela nadosah. Dobrý důvod ještě na chvíli zatnout zuby a za chvíli se hřát s čerstvě natočeným pivem a kochat se fantastickým kruhovým výhledem.
Tomu překáží jenom protější, cca o 150 m vyšší vrchol samotného Traunsteinu s druhou chatou Gmundner Hütte, na kterou vede právě už zmíněná druhá cesta Hans Hernler Steig, a v její poslední části paralelně také cca 150m vysoká, po jezeru pojmenovaná ferata obtížnosti D.
Představa na dlouhý sestup zpět Naturfreundesteigem nás zrovna nenaplňuje blahem, naštěstí nám sympatická dvojice rakouských manželů doporučuje cestu přes Mairalmsteig (odbočuje vpravo dolů cca po pěti minutách směrem ke Gmundner Hütte), která je považována již za turistickou, ale údajně výrazně delší. No turistická, první stovky metrů krátkými serpentýnami dolů velmi prudkým svahem dají také docela zabrat, hlavně kolenům. V poslední třetina ovšem vede už široká a příjemně svažitá cesta zpět k jezeru, na kterým se nohám konečně trochu uleví. Delší je ovšem jenom nepatrně a pro sestup až na ty metry dolů, které je prostě třeba tak jako tak zdolat, určitě z tří možných cestou tou příjemnější.
Ještě mi nedá nezmínit jednu velice příjemnou zkušenost. Na horách spíš hledám klid a samotu a z počtu parkujících aut jsem dostal lehkou kopřivku z „mastňácké“ davovosti typu výstup na Sněžku. Zcela zbytečně. Drtivá většina okolo- i protijdoucích nešetřila úsměvy a rozdávala své grüss dich a servus s vřelostí, kterou našinec sklízí spíše na opuštěném hřebenu mých rodných Rychleb, a bez ohledu na fakt, že jich několik míjíte na každém desátém kroku.
Po 10 letech psaní o muzice v čele hudebního magazínu Freemusic.cz jsem založil vlastní portál o rostlinné stravě Vegmania.cz. Vedu kurzy veganského vaření. A dlouholeté zkušenosti freelancera a lektora kurzů o podnikání jsem přetavil v poradenské konzultace v přírodě Lesa Pán.