Fejetony

Poezie (ne)všedního dne aneb skromná hitparáda mých štědře lajkovaných Facebookových statusů:

Webař tvrdej chleba má! Zvlášť když v nekřesťanských deset večer volá dost neodbytná maminka, že na webu gymnázia nejmenovaného východočeského města chybí rozvrh a neví tak, co má synovi zabalit do tašky za učebnice a na moji námitku, že web běží na redakčním systému a úpravy obsahu jsou plně v režii školy, zákeřně nasazuje efektivni (n)asertivní techniku zaseklá gramofonová deska…

***

Příklad se skleničkou vody už je dost otřepaný, takže přicházím s nabídkou kvalitní redefinice rozdílu mezi pesimistou a optimistou. Ten první přijde zmoklý z lesa, naštvaný, že muselo pršet zrovna ve chvíli, kdy si šel zaběhat. Optimista (fanoušek Wima Hofa a otužování), který – aby někdy náhodou nevyměkl – si doma před časem vypnul bojler, přiběhne rozzářený od ucha k uchu, protože po pár týdnech zase zažil, co je to vlažná sprcha. A navíc celou půlhodinu!

***

Natálka, Alžbětka, Pepík, Šimon….stal jsem se obětí cyberšikany! Někdo popletl e-maily a teď mi píšou maminky z Ostravska a chtějí ke mně přihlásit své ratolesti na atletiku…

***

Takovýto když vylezete v půlce října z Berounky a chytne vás poctivý otužilecký třas přesně ve chvíli, kdy k vám dorazí instalatér. Nejen, že se třesete jako když osika tančí breakdance, ale přes maximální snahu o dobrou artikulaci leze skrz cvakající zuby místo mateřštiny ugrofinština. A on jen nevěřícně kouká a v duchu si asi říká: „Však já ti to topení mladej opravím, není nutný kvůli tomu hned dělat takovýdle divadýlko“.

***

Vtipkující Gmail vs. půvaby češtiny (pochopí asi jen gmailisti). Píšu mejla zítřejší návštěvě. Abych zaplašil možné obavy ze zimy mezi studenými zdmi mé honosné rezidence, dodávám pro pocit tepelného komfortu nakonec větičku „Přikládám pod kotel a těším se na vás!“. Klikám na tlačítko odeslat. V tu ránu na mě vyskočí hláška „Nezapomněl jste na přílohu?“ Milý Gmaile, děkuju za optání, jasně, znáš mě a víš, že pédéefko nebo fakturu občas přes slib v textu omylem nepřiložím. Ale tentokrát mi věř – zatápím opravdu vzorně!

***

Letáky a plakáty, inzerce v časopisech. Spoty v rádiích, TV a na Youtube. Reklama ve výsledcích vyhledávání, na sociálních sítích a na webech. Prostě všude. Takhle vypadá horlivé snažení těch, co se snaží před Vánoci slušně vydělat. Dopravní podnik? Na podporu prodeje ročních kupónů postaví k východům tří nejpoužívanějších stanic metra pár revizorů. Tomu říkám esenciální aplikace Paretova pravidla v praxi, panečku!

***

Zubatá je poslední dny nějak při chuti a hlavně v kulturních rubrikách je to teď jeden nekrolog za druhým. Ještěže nám, lidem, byl jako obrana proti strachu z ní dán dar osvobozujícího smíchu. Oprašuju tak jednu polozapomenutou vzpomínku na Jiřího Pomeje, kterou nevystopovali ani slídící psi bulváru.

Psal se 1. červen léta páně 1999 a v „útulném“ areálu strahovských betonových králíkáren, kde jsem tehdá bydlel, se u té přiležitosti trochu nepochopitelně konal Dětský den jako promo akce na tehdy čerstvou pohádku Z pekla štestí. Žádný div, že nad několika desítkami rodičů a dětí, kteří jezdili na ponících a malovali barevnýma křídama na asfaltové parkoviště, měli početně výrazně navrch místní študáci, kteří rádi vyměnili ležení ve skriptech za trochu toho vzruchu a laciné teplé pivo.

Nudný jižanský rock na pódiu právě vystřídala ústřední pohádková píseň dua Hůlka / Bartošová a po ní už si vzal mikrofon právě producent Jiří Pomeje. Rozhovořil se o lásce a vyžádal si k tomu z dětského publika jednoho dobrovolníka. Po chvíli povídání o tomto vznešeném citu se bodře otočil k nevinnému chlapcově obličeji s laškovnou otázkou „Tak co, už ses někdy líbal s holkou?“ „Já lízám holkám mezinoží,“ krutě ho uzemnil školák. Strahovem zaburácela mnohasethlasá salva smíchu a ne a ne skončit.

Jen jeden člověk se nesmál. Pan Jiří viditelně zbledl, na čele mu naskočily krůpěje potu a po dlouhé odmlce ze sebe v sebeobraně jen udiveně vysoukal: „Proboha, do které chodíš třídy?!“ A mladý sígr suverénně zasmečoval: „Do druhý, ale v první jsem to dělal TAKY“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *