Fbjetony (ne)všedních dní

Poezie (ne) všedního dne aneb skromná hitparáda mých štědře lajkovaných Facebookových statusů:

Letáky a plakáty, inzerce v časopisech. Spoty v rádiích, TV a na Youtube. Reklama ve výsledcích vyhledávání, na sociálních sítích a na webech. Prostě všude. Takhle vypadá horlivé snažení těch, co se snaží před Vánoci slušně vydělat. Dopravní podnik? Na podporu prodeje ročních kupónů postaví k východům tří nejpoužívanějších stanic metra pár revizorů. Tomu říkám esenciální aplikace Paretova pravidla v praxi, panečku!

Vlakem do Brna to bude jako vždy veselý: naproti sedí tři polský třicítky, blejskli společný selfíčko pro svý kluky a vytasili plechovkový braníky (v 9 ráno!). A třetí ještě hledá něco v tašce. „Co szukasz? wódke?“

Natálka, Alžbětka, Pepík, Šimon….stal jsem se obětí cyberšikany! Někdo popletl e-maily a teď mi píšou maminky z Ostravska. Chtějí ke mně přihlásit své ratolesti na atletiku…

Dneska mi šla vyloženě karta: štědrý nákup ve zdravé výživě + špatně dovřený batoh + dobíhání vlaku od metra = velký třesk v podchodu na hlavním nádraží. Někteří spoluobčané tak prožili své „poprvé“ s tahini pastou … na podrážce bot. „Co to k***a je?!“, vyjekl postarší spěchající muž, předvednuvší nechtěným skluzem v neznámé tekutině ukázkový telemark. Jó, po dnešní návštěvě jsem v hlavním městě zanechal nesmazatelnou stopu

Vyfešákovanej manželskej pár míří z divadla vlakem domů. Podle něj asi za moc nestálo: „…ale za ty prachy bych před koncem stejně neodešel“. Ona to taktně zahrává do autu: „…hm…jsem teďka ňáká dezorientovaná…“ On smečuje: „protože jedeš pozadu, miláčku!“ Můžu být sice hrdý, kolik jsem dneska za 5 hodin v nablejskanym RailJetu se zásuvkou a praktickým výsuvným stolečkem udělal práce, ale až při lelkování v panťáku směr Beroun se cítím tomu životu tak nějak blíž

Webař tvrdej chleba má! Zvlášť když v nekřesťanských deset večer volá dost neodbytná maminka, že na webu gymnázia nejmenovaného východočeského města chybí rozvrh a neví tak, co má synovi zabalit do tašky za učebnice a na moji námitku, že web běží na redakčním systému a úpravy obsahu jsou plně v režii školy, zákeřně nasazuje efektivni (n)asertivní techniku zaseklá gramofonová deska…

Vtipkující Gmail vs. půvaby češtiny (pochopí asi jen gmailisti). Píšu mejla zítřejší návštěvě. Abych zaplašil možné obavy ze zimy mezi studenými zdmi mé honosné rezidence, dodávám pro pocit tepelného komfortu nakonec větičku „Přikládám pod kotel a těším se na vás!“. Klikám na tlačítko odeslat. V tu ránu na mě vyskočí hláška „Nezapomněl jste na přílohu?“ Milý Gmaile, děkuju za optání, jasně, znáš mě a víš, že pédéefko nebo fakturu občas přes slib v textu omylem nepřiložím. Ale tentokrát mi věř – zatápím opravdu vzorně!

10 let jsem psal o muzice, posledních 8 let se živím jako webdesigner. Zkušenosti ze svých 14 let na volné noze jsem předával kurzem Punkové podnikání, dnes si o freelancingu povídám a snažím poradit jeden na jednoho na poutích přírodou jako Lesa pán.